Slyšeli jste již někdy o dešti zvířat? Jedná se o úkaz, při němž z nebe místo dešťových kapek padají zvířata. Jaká zvířata prší nejčastěji? Kde? Proč k tomu vůbec dochází a jak často? Pojďme se společně podívat na zaznamenané zvířecí deště a jejich možná vysvětlení.
Jaká zvířata mohou spadnout z nebe?
Na zmínky o zvířecích deštích narazíme všude na světě. Ať už se jedná o Austrálii, Filipíny a Indii, kde z nebe padaly ryby, nebo o Japonsko a Maďarsko, kde došlo k dešti žab. Ovšem ryby a žáby nejsou jedinými tvory, co čas od času spadnou z nebe. V historii najdeme zmínky také o dešti mořských živočichů, k němuž došlo v roce 2018 v Číně. Nikoho z vás jistě nepřekvapí, že v Austrálii došlo již několikrát k dešti pavouků.
Vědci stále nemohou najít odpověď, ale zkoumají dvě teorie
Proč ale ke zvířecím dešťům dochází? Vědci na tuto otázku stále ještě nenašli uspokojivou odpověď, ale blíže se zabývají dvěma teoriemi.
- Jednou z nich je tornádo, které při svém řádění nasaje vodu i s živočichy, co se zde právě nachází. Jenomže tato teorie má trhlinu, protože při zvířecích deštích padají z nebe pouze živočichové jednoho druhu.
- Druhá teorie s tou první úzce souvisí, ale podle ní nejsou na vině tornáda, nýbrž silné větry. Ty totiž dokážou bez problému lehčí živočichy odnést a přenést na kilometry daleko.
Pro dokázání teorií chybí důkazy
Bohužel nikdy se ještě nepodařilo spatřit či zdokumentovat, jak ke zvířecímu dešti vlastně dochází. Proto se jedná o pouhé teorie. Ze statistik meteorologů ale jasně vyplývá, že ke zvířecím dešťům dochází čtyřicetkrát do roka. Pravděpodobnost, že se někdy podaří tento prozatím nevysvětlitelný jev objasnit, je tedy poměrně vysoká.
Slyšeli jste již někdy o zvířecích deštích nebo jste snad některý zažili na vlastní kůži?
Foto: Shutterstock, zdroj: ScienceABC
Nenechte si ujít
Když jsem před lety poprvé pronajímal byt, měl jsem v hlavě jednoduchou rovnici. Byt + nájemník = pasivní příjem. Slovo pasivní mi tehdy přišlo naprosto samozřejmé.
Trvalo asi čtrnáct měsíců, než jsem pochopil, že na tom slově je něco hodně optimistického.
Nechci strašit. Většina nájemníků je v pohodě, platí včas a byt vám nezdemolují. Ale pronájem není spořicí účet. Je to malý podnik, který má provozní starosti, a ty přicházejí ve chvílích, kdy se vám to nejmíň hodí. Odchod nájemníka v listopadu, kdy trh spí. Prasklá baterie v koupelně v sobotu ráno. Dva měsíce, kdy někdo „zrovna teď nemůže, ale příští týden určitě”. A mezitím hypotéka, která si na nic nehraje a strhne se každý měsíc naprosto spolehlivě.
Právě ta asymetrie mě štvala nejvíc. Výdaje jsou fixní a jisté. Příjem je pohyblivý a nejistý.
Co s tím vlastně jde dělat
Možnosti jsou v zásadě tři.
První: řešit si to sám. Nejvyšší výnos, nejvíc práce. Funguje, pokud bydlíte poblíž, máte čas a nevadí vám telefonovat s instalatérem.
Druhá: dát byt do správy. Někdo za vás shání nájemníky, řeší opravy a komunikaci, vy platíte odměnu. Starosti zmizí, riziko ne. Když je byt prázdný, nájem nechodí. Když nájemník neplatí, ztráta je pořád vaše.
A třetí, na kterou jsem narazil až později a dlouho mi nedávala smysl: nechat si byt pronajmout celý, natvrdo, firmě.
Přesně tohle dělá garantovaný nájem od RentControl.cz. Nejsou prostředník mezi vámi a nájemníkem — sami se stanou vaším nájemcem. Podepíšete s nimi nájemní smlouvu s možností podnájmu na pevnou měsíční částku a oni si byt dál pronajímají koncovým lidem. Jestli ho zrovna obsadili, nebo ne, už není vaše starost. Vaše platba chodí tak jako tak.
Je třeba si uvědomit, že byt, ať už cíleně investiční nebo třeba z dědictví, tvoří významnou část vašeho majetku. Přistupujte k němu proto s náležitou péčí.
Kde je háček (protože nějaký být musí)
Je a nemá smysl kolem toho chodit po špičkách: garantovaný nájem je nižší než ten tržní.
Poprvé, co jsem to slyšel, mi to znělo jako špatný obchod. Proč bych bral míň?
Odpověď mi došla až ve chvíli, kdy jsem si sedl a spočítal, kolik mě reálně stály ty „drobné výpadky”. Dva měsíce prázdného bytu mezi nájemníky ročně nejsou žádná exotika a sežerou vám kolem šestnácti procent ročního příjmu. Jeden neplatič, kterého musíte řešit, dokáže dopadnout hůř. A k tomu připočtěte inzeráty, prohlídky, předávací protokoly a večery strávené odpovídáním na dotazy lidí, kteří pak stejně nepřijdou.
Když se to sečte, rozdíl mezi „vyšším nájmem s výkyvy” a „nižším nájmem bez výkyvů” najednou není tak dramatický, jak vypadá na papíře. Platíte si pojistku. A jako u každé pojistky platí, že vám připadá zbytečně drahá přesně do dne, kdy ji potřebujete.
RentControl to na svém webu mimochodem říká otevřeně — že nižší částka je cenou za to, že riziko neobsazenosti i neplatičů přebírají oni. Ocenil jsem, že to nezabalili do marketingové vaty. Konkrétní číslo navrhují až po prohlídce bytu, podle lokality, stavu a reálně dosažitelného nájmu, a schvalujete ho vy dřív, než se cokoli podepíše.
Spravovat byt, to znamená i schopnost akceptovat problémy. Skutečný pasivní příjem přichází až tehdy, když správu bytu předáte profesionálům.
Jak to běží v praxi
Postup je poměrně nudný, což je u nemovitostí dobrá zpráva. Přijedou se na byt podívat, navrhnou částku. Pokud kývnete, podepíše se nájemní smlouva. Od té chvíle vám každý měsíc chodí dohodnutý nájem. Hledání nájemníků, prověřování, smlouvy, komunikace, běžná údržba — to všechno je na nich. Po skončení spolupráce vám byt předají ve smluveném stavu.
Zásadní opravy a technické zhodnocení zůstávají na majiteli, což mi přijde férové. Kdyby slibovali, že vám zaplatí i novou střechu, byl bych podezíravý.
Přehled o bytu přitom neztrácíte — mají na to vlastní aplikaci, takže nejde o model „dali jsme vám klíče a půl roku o vás neslyšeli”.
Pro koho to dává smysl
Upřímně: ne pro každého.
Pokud vás pronajímání baví, umíte si vybrat lidi a výkyvy v cashflow vás neruší, budete na klasické správě nebo vlastní režii vydělávat víc. Tečka. Nikdo by vám neměl tvrdit opak.
Ale je skupina lidí, pro které je tohle přesně ono:
Ti, co splácejí hypotéku. Fixní výdaj proti fixnímu příjmu. Spíte líp.
Ti, co bydlí daleko nebo v zahraničí. Řešit prasklou trubku přes dvě časová pásma je zážitek, který si nemusíte dopřávat.
Ti, co byt zdědili nebo koupili jako investici a nechtějí si k tomu pořizovat druhou práci.
A ti, kdo mají jednoduše rádi klid. Což je legitimní ekonomické rozhodnutí, i když se to tak často neformuluje.
Co bych řekl sám sobě před lety
Že „pasivní příjem” je marketingové sousloví, ne popis reality — pokud si tu pasivitu aktivně nezařídíte.
Garantovaný nájem není zázrak. Je to výměna: část výnosu za veškeré riziko a starosti. Buď vám ten obchod sedne, nebo ne. Ale minimálně stojí za to si ho spočítat, než ho odmítnete, protože „přece nebudu brát míň”.
Konzultace a nacenění jsou u RentControl zdarma a nezávazné, takže jediné, co riskujete, je jeden e-mail a vědomí, kolik váš byt reálně umí vydělat s jistotou — a kolik bez ní.
RentControl pak nabízí i klasickou službu správy bytu, kdy sice negarantuje nájem, ale i tak se stará o všechno spojené s pronajmutím a správou dané jednotky. Taková služba je pak levnější a vám zůstane více peněz, i když možná také o něco více starostí. [...]
Jde o další důkaz, v jak moc pokřiveném světě aktuálně žijeme a fungujeme. Tepelná čerpadla si užila svých pomyslných pár minut slávy v době energetické krize, kdy se na ně také dávaly štědré dotace, což ostatně nadále trvá.
Není to v pořádku
Mnoho domácností po tomto řešení sáhlo, protože se zdálo, že půjde o nejlevnější formu vytápění rodinného domu. Nebylo to vůbec levné. I se státní dotací totiž běžná instalace takového zařízení dosáhla 500 tisíc korun.
Kdyby ovšem fungovalo tak, jak bylo uvedeno na papíře, tedy šetřilo nemalé prostředky například vůči plynovému kotli, pravděpodobně by se nikdo tolik nezlobil, protože návratnost by byla stále velmi slušná.
Jenže to se u spousty lidí jednoduše nestalo. “Dnes bych vás s tepelným čerpadlem vyhodil. Takového trápení, co nám to přineslo. Stále jsou s tím nějaké problémy a poruchy. A úspora? Ano, nějaká tam je, ale tak kolem 15 %, což je skoro zanedbatelné a při původní investici se to prostě nevyplatí,” říká Roman Jasný z Berouna.
Jak rychle tepelná čerpadla vystřelila, tak svižně zájem o ně také opadl. Jedna firma za druhou, jež se na jejich instalaci specializovala, dnes krachuje, ať už je to třeba S-Power nebo Woltair.
Proč to pořád nutí?
Paradoxně jim však stačilo nějakou dobu vyčkat, protože se připravuje něco podobného, jako byla energetická krize, až na to, že tentokrát to bude vyvoláno uměle a schválně. Řeč je o emisních povolenkách pro domácnosti v rámci systému EU ETS 2. Ten totiž způsobí, že lidem dramaticky zdraží cena vytápění plynem a dalšími fosilními panely.
Čtěte také: Loni si koupili tepelné čerpadlo za 500 tisíc, aby ušetřili. Teď Češi litují, stát jim schválně zdražil elektřinu o desítky tisíc
Ačkoliv politici tvrdí, že tomu zabrání, reálně to není možné. Odborníci naopak tvrdí, že to opět způsobí obrovskou poptávku po fotovoltaických elektrárnách a tepelných čerpadlech. Jenže co je to jiného než prosté vnucení takové technologie i těm, kdo o ni vlastně vůbec nestojí?
Foto: Shutterstock [...]
Přichází podle všeho velká změna v rámci sociálního systému, která byla dlouhodobě potřebná jako sůl. Vytvořila se tu totiž poměrně velká kasta lidí, kteří se rozhodli nepracovat, protože jim chodí slušné peníze v rámci sociálních dávek.
Musí se to změnit
Takto ale systém vůbec nebyl zamýšlen a v takových podmínkách nedokáže fungovat. Na příspěvky a dávky by měl mít nárok jen ten, kdo se dostane do problémů. Například ztratí práci, a potom je logické, že by měl pobírat podporu v nezaměstnanosti. A to po dobu, kdy si bude hledat nové zaměstnání. Ne však způsobem, že na dávkách zůstane další roky.
Bohužel je tento nešvar velmi rozšířený, a to zejména v některých oblastech České republiky. Vede to hned ke dvěma zásadním problémům. Na jedné straně je vyčerpaný sociální systém, v němž se nedostává peněz pro skutečně potřebné a na straně druhé jsou potom nespokojení zaměstnavatelé, kteří nejsou schopni získat dostatečné množství pracovní síly, jelikož jim v tomto konkuruje nejen stát jako zaměstnavatel, ale rovnou i jako rozdavač nejrůznějších dávek.
Ministerstvo práce a sociálních věcí proto představilo reformu, která platí od října a je založena na tom, že lidé budou muset pracovat. “Sociální systém tu není od toho, aby živil zdravé lidi, co nechtějí pracovat. Proto jsem prosadil ReVizi dávek, která už od října platí a podmiňuje u zdravých lidí dávky prací,” uvedl ministr sociálních věcí Marian Jurečka.
Vše by mělo být efektivnější
Již dříve se mluvilo o tom, že to v podstatě vrací do hry povinnou práci. Najdou se totiž tací, kteří si nebudou schopni sami sehnat zaměstnání. Ti by potom měli vykonávat třeba obecně prospěšné práce, kterými si sice nevydělají tolik, ale minimálně prokáží, že něco dělají, a tak jim stát nějakou tu korunu dá.
Čtěte také: Kaufland a Lidl se tvrdě zakously do Čechů. Obírají je o peníze nehorázným způsobem
Dalším faktorem je skutečnost, že by se pomoc skutečně potřebným měla zrychlit a zefektivnit. Reforma by zkrátka v ideálním případě měla vést k tomu, že nebude házet takové klacky pod nohy lidem, kteří finanční pomoc skutečně potřebují, a zároveň ji znemožní čerpat těm, kdo ji zneužívají.
Foto: Shutterstock, zdroje: MPSV, Úřad práce [...]
S těmi silnými větry to je pěkná ptákovina. Nedovedu si představit, jak by vytáhl ryby z vody. Musel by je vzít i s vodou a na to nestačí.
Ale z nebe padají i velká zvířata. Do parlamentu i vlády pravidelně padají i krávy a voli. Letos jich je tam přehršel a jen tak je nějaký vítr neodnese.
Vy jste napsal přesně to co i mě v první moment okamžitě napadlo o dešti. Byl jste holt rychlejší. Obzvláště nechutná jsou na mnoha místech světa. To mi připomíná :,, měl jste to nevýslovné štěstí a nepropásnul jste dnešní, večerní tv estrádu typu Ein Kessel Buntes?,,Vyhledal jsem si na netu. To jsem musel prostě vidět.
To je Deep Purple hnus…
Já jsem tak moc šťastný, že v mourkově nemusím žít. Že jsem byl před lety, už předvídavý. Lidi, je mi vás fakt líto. To nemyslím ironicky. Fakt líto. Moc. Vím, že netřeba, ale prostě je. Jsem stále z národa, kterému prostě jen trvá, než se zvedne a pohne. Nakonec to vždy udělal a nebude to jiné. Ale to čekání je na mě prostě dkouhé jen.
Zhodnotil jsem, že i kde jsem nyní,, napršelo”. Ne tolik, jako v kotlině, ale napršelo. A tak pracuji, už na pohybu dál. Na podzim bych rád. Hungary. Už se učím jazyk. Intenzívně. Je to to nejtěžší co jsem kdy dělal. Ale vím za sebe proč zrovna tam. Přeji hezký večer a držte se všichni.
Jó, Maďaři, to je jiná sorta. Ti si z Asie s sebou přivezli i národní hrdost a obranu národních zájmů. I v době, kdy byli v područí Osmanské říše, tam byli osmané velice opatrní a nikdy si nebyli jisti. To samé platilo za Rakousko-Uherska, tam ty Uhry měli i v názvu – narozdíl od nás. A zdá se mi, že narozdíl od nás i všech evropských národů si uchovali jako jediní národní zájem. Možná ještě Srbové. Orbán by ve vládě rychle skončil, pokud by nehájil maďarské zájmy. To ti úplatní politici v Praze (úmyslně nepoužívám spojení “naši politici”), kteří jednají v cizím zájmu, nepochopí.
Koukám Antoníne, že jsme poslední dobou jediní diskutující na tomto webu. Že by už byla halda lidí odpojená od el., protože nejsou schopni platit závratné zálohy?
Dobrý den Jindro. Ten poslední odstavec mě fakt rozesmál, ač to k smíchu není vůbec.
Jsme tady,, na ocet”. Všichni přeběhli na novinky, nebo se prostě na to…
Jsou tady hloupé články. Doba je turbulentní a píšou zde o,, vyšívání”. Uvědoměle. Jak jinak. A co příspěvků mi neprošlo. Nespočítal bych to. Hlídaniko funguje i tady.
No. Jedeme s ženou za tři týdny zjistit možnosti přímo na místě.
Přece jen jazyk považujeme za menší překážku, ale učíme se rychle za pochodu pak. Na začátek jsem zjistil, že jsou tam celé obce, kde se mluví slovensky. Mají slovenské školy, úřady. Poměrně slušná slovenská menšina a přitom v maďarech. Vidíme to pro sebe jako nejschůdnější možnost, ať nejsme úplně ztraceni. Víme, jak to chodí. Kde, už pak jste, tak život se chová sám, jako švédský stůl. Nabídne spoustu dobrých i horších ochutnávek, ale hlavně navazuje člověk vztahy. Přátelství. Soc. vazby a jistě bude někdo, kdo nám pak pomůže i s tak pro nás těžkým jazykem, ale nebojíme se.,, Bojíme se ” chorých mozků v řízení věcí. To ano. Navíc lze být blízko slov. hranice a práci si zařídit přeshraničně v Bratislavě. S tím jaké služby nabízíme(máme vlastní obživu), tak uspějeme téměř všude. Jen se ale dorozumět a tímto stylem to půjde. Už jsme to zažili. Přeshraničně firma v Česku, bydlení (ofiko vyběháno po úřadech) v Polsku. Až jsme si byli jisti, že můžeme pracovat, už tady, tak jsme firmu v Česku zařízli a otevřeli ji zde. Funguje, dělá nám radost. Začneme, ale zase klidně znovu. Třeba v té Blavě. Už jsem jednou firmu na Slovači měl. Nevadí vysoké náklady na provoz. V konečném důsledku to zaplatí spotřebitel, ale vadí nákladný život z toho co člověk vydělá. A tak uchýlit se se svým příjmem do míst, kde je ekonomicky bezpečno je nutnost. Ani zavřené hranice nevadily. Stačí vytáhnout ty správné dokumenty. V jednom státě firma a v druhém oficiální domov. Někdo může nadávat a zlořečit cosi o vypočítavosti. Je mi to fuk. Není celý život o kalkulu? A dnes obzvláště? Nejde žít z vody a oni dělají vše proto, aby se v ní jeden i více utopilo. Všech těch národů, kde jsem kdy co dělal a ještě budu si nesmírně považuji. Jsem vděčný člověk. Neberu to, jako samozřejmost, ač cítím takovou podstatnou skutečnost, že když jsem se narodil do tohoto prostoru, tak si ho nárokuji celý. Nejen část. Proč bych musel sedět v Ostravě(rodném místě) potažmo v ČR? Člověk sám si tvoří hranice.
Děkuji za odpověď a třeba tady zase cosi okomentujeme a popovídáme. Vystačíme si:-) Ať se daří.
Ještě doplním, že Srbsko bylo také na programu přetřesu s ženou co a jak dále. Ale vše složitější a potom mi stačí vývěska co do podmínek přicestování. Jste chytrý, není nutno rozebírat. Budete vědět.
A taky nás možná příliš nemusí. Nevím. Třeba mám velké oči. Pouze osobní dedukce, tak to berte s rezervou, ale je přece pravdou, že jsme ze země, která schvalovala (i když jen,, humanitárně”) určitou nehezkou záležitost ze strany Westu a i svým členstvím v této branné skupině. Třeba bychom si jen původem(odkud přicházíme) vykoledovali někdy přes chlebárnu. Fakt nezapoměli. Nezapoměli… Třeba ne přímo nám, ale našim,, kámošům” určitě ne.
A ještě něco. Víte co? V kotlině začínají pozvolna procesy ke změnám k lepšímu. Chtělo by to aktivní zapojení občanstva trochu, ale ono to půjde. Představitel Ein Kessel Buntes se bojí. Má docela obyčejný lidský strach. Tento názor není z mé hlavy, nepřivlastňuji si cizí myšlenky, ale ztotožňuji se. Protože bylo řečeno, že politici předstupují takto náhle před národ pouze ve chvílí osobní, těžké nejistoty a strachu z věcí a událostí, které si mají takto potřebu vysvětlit a obhájit. Prostě se prý obávají národa. Jestli je pán psychológ, nebo rozumí chování politiků, ale logiku to dává. Když jsem se něčeho obával já, šel jsem problému naproti a vysvětloval a dopředu si dělal půdu. Pak se tímto počinem obavy zmírnili, nebo zmizely. A navíc bylo řečeno, že v rétorice komunikace s veřejností, či neafektované komunikace vůbec je zcela nepřípustné používat vybraná slova. Jsou na to dokonce kurzy. A jedním takovým slovem je,, ŠOK,,. Které tam nezaznělo jednou. I z toho jde vyvodit prý, jak si je nejistý a vratký. No. Nevím. Jak jsem nakoupil, tak prodávám. Něco na tom být může a jestli ano, tak se jede z kopce dolů. Držet si čepice 🙂 Budou změny?
Hezký víkend…
Ano čas od času k tomu dochazí,ale na vině ,vzhledem k tomu,kde k tomu nejčastějí dochází jsou spíše velmi silné tajfuny čili Asijská obdoba hurikánů!!!!!!!!Tornáda v žádném případě!!!!!