České školství prochází dramatickými proměnami ve všech ohledech. O jejich nutnosti jsme se naposledy přesvědčili letos, kdy se ukázalo, že střední školství kapacitně nestačí poptávce ze stran žáků základních škol, což mnoho rodin odsoudilo k velkým problémům. Jedním z důvodů tohoto stavu je ovšem také významná mobilita žáků a studentů mezi jednotlivými kraji.
Zneužívání výhod
To se stále více dotýká i mateřských a základních škol. Rodiče si jednoduše vybírají, kam své děti pošlou a často je to poměrně daleko od jejich bydliště. To ale zase vede k tomu, že přespolní žáci zabírají místo těm ze spádové oblasti. Výrazně to rovněž ztěžuje plánování v rámci rozvoje jednotlivých škol.
Proto to chce ministerstvo školství zakázat. Praktiky některých rodičů dávají tomuto postupu zapravdu. “Bydlíme hodinu za Prahou, ale já tady pracuju. Musela jsem tak bydliště dcery nahlásit k rodičům, aby se tu dostala do školky. Nedokážu si představit, že by mi ze školky u nás volali, abych si ji třeba vyzvedla, to bych také mohla jet dvě hodiny,” říká Marcela, která by správně měla svou ratolest posílat do školky tam, kde bydlí, nikoliv kde pracuje.
Právě nejrůznějším přehlašováním trvalého bydliště obcházejí rodiče stávající opatření a posílají své děti do mateřských a základních škol, kam by vůbec chodit neměly. Stojí tu pak proti sobě dva tábory rodičů, a to těch místních a přespolních.
Různé názory
Pochopitelně vzbuzuje zlou krev, když je třeba o nějakou základní školu velký zájem a nakonec to dopadne tak, že se do ní nedostanou děti, které bydli třeba pár desítek metrů od ní, ale přijaty jsou ty, které mají bydliště vzdálené desítky kilometrů.
Někteří představitelé státu už se o této záležitosti vyjadřují bez příkras. Lidé si prý měli dobře rozmyslet, zda chtějí bydlet například v Praze se všemi výhodami a nevýhodami, nebo si koupit domek se zahrádkou někde ve Středočeském kraji. Zaznívají argumenty, že zkrátka nelze čerpat samé výhody z obou světů.
Dnes už například na některých školách musí rodiče podepisovat čestná prohlášení, ve kterých jasně deklarují, že v místě skutečně bydlí. Ačkoliv je otázkou, nakolik by bylo jejich porušení vymahatelné, určitý efekt to má. Do budoucna se potom počítá s tím, že toto bude mnohem přísněji kontrolováno a do škol budou chodit prioritně místní děti.
Foto: Shutterstock
Co tak, kdyby se do toho přestal stát montovat a nechal to čistě na trhu? O dobrou školu by byl zájem, ta by vydělávala a mohla navyšovat kapacitu, špatné školy by krachovaly. Stát pořád jen něco zakazuje, ale vyřešit nic nedokáže.