Ještě nikdy v historii se akciové trhy s hospodářskou krizí nevypořádaly tak rychle jako v posledních měsících. Začalo to přitom poměrně očekávaně: když se epidemie rozjela v Evropě a Spojených státech amerických, trhy zareagovaly logicky, byť možná přemrštěně. Výsledkem byl extrémně rychlý propad, kdy akcie v rámci jednoho měsíce přišly v průměru o třicet až čtyřicet procent hodnoty.
Pokud bychom chtěli vycházet z předešlých hospodářských krizí, pravděpodobně bychom po takovém propadu předvídali stagnaci a kolísání na nízkých hodnotách a velmi pomalý, do několika let rozložený nárůst.
Čtěte také: OECD pracuje se dvěma scénáři. Oba jsou velmi temné, obzvlášť pro Českou republiku
Bezprecedentní podpora
Ve skutečnosti se ale stalo něco, co čekal jen málokdo. Akciové trhy se extrémně rychle zotavily a například ty americké atakují rekordní historické hodnoty. Například Dow Jones index se jim velmi blíží a Nasdaq Composite je dokonce překonal a jeho hodnota je dnes vyšší jako nikdy předtím. Dodejme, že se tak děje v době, kdy je ekonomika stále velmi zabržděná, v některých zemích se nepodařilo dostat krizi pod kontrolu a v těch úspěšnějších vážně hrozí druhá vlna.
Jsme v době, kdy se například německý export v dubnu propadl o neuvěřitelných 31 %. To jsou čísla z reálné ekonomiky, ze kterých se nebude dostávat tak snadno, jako to předvádějí akciové trhy. Nezaměstnanost všude na světě rychle stoupá, v USA se dostala na historicky nejvyšší úrovně.
Bohužel, za růstem světových burz nestojí přesvědčení akcionářů, že by svět koronakrizi definitivně zvládl, jako spíše bezprecedentní měnové politiky a opatření, která většina světových vlád v boji proti pandemii vytáhla. Americká centrální banka FED snížila svou úrokovou sazbu na nulu a od začátku března nakoupila dluhopisy a cenné papíry v hodnotě více než 2 bilionů dolarů.
Evropská centrální banka v březnu navýšila svůj program PEPP pro nákup dluhopisů o 600 milionů EUR na celkem 1,35 bilionu EUR. Vlády se přitom nechtěly nechat zahanbit, a tak oznámily balíčky rovněž v bilionových hodnotách. Tato opatření jsou skutečně extrémní a překonávají dokonce aktivity vlád a centrálních bank z roku 2008, kdy propukla velká finanční krize.
Investoři mají jediný scénář: hyperoptimistický
Oproti tehdejší finanční krizi, kdy byla nabourána kredibilita a schopnosti bank, se dnes levné peníze centrálních bank do ekonomiky dostávají mnohem rychleji. Banky jsou totiž poměrně stabilní, navzájem si věří a peníze rády předávají na firmy, které o ně žádají. Vzhledem k tomu, že kvůli nízkým úrokům schází alternativy, využívají investoři přetlak peněz k nákupu akcií. Právě proto akciové kurzy nelogicky rostou.
Vzniká tak starost o to, zda se burzy náhodou neodpojí od dat, která proudí z reálné ekonomiky. Tato obava je opodstatněná ale jen částečně. Zisky firem, které jsou základním faktorem pro jejich ohodnocení na burze, se totiž zatím nepropadly tak výrazně jako za finanční krize. Investoři také počítají s tím, že se rychle znormalizují a opět porostou. Takové jsou přinejmenším prognózy drtivé většiny společností.
Jisté je však to, že investoři v současné době počítají s jedinou možnou cestou, a to je ta nejoptimističtější. Tedy, že se pandemii podařilo do značné míry zažehnat a že podobné šoky nás v blízké budoucnosti nečekají. Může se to vyplnit. Ale také nemusí.
Pokud přijde druhá vlna pandemie nebo se hospodářství nepodaří nastartovat tak, jak si to managementy firem představují, burzovní boom dříve či později skončí. Po aktuálním nárůstu by to pravděpodobně znamenalo opět velmi rychlý sešup. Ten by přitom mohl být ještě hlubší než ten první.
Perverzní a nebezpečná situace
Velký problém každopádně spočívá v tom, že zejména politika centrálních bank prohlubuje společenskou nerovnost. Z rostoucích akciových kurzů dnes profitují hlavně ti, kdo už mají stejně zainvestováno. Současná burzovní rally je přitom zcela evidentně financována z peněz všech. Pokud navíc poroste inflace, jak někteří ekonomové předvídají, budou strádat především lidé bez většího majetku.
Aby se tomu mohlo zabránit, musely by centrální banky peníze “vybrat zpět” poté, co se krizi podaří překonat. Jenže to bude těžko proveditelné, protože pro těžce zasažené a už tak zadlužené státy jako Itálie by to znamenalo bankrot.
Centrální banky se tak vmanévrovaly do velmi perverzní situace, ze které se jen tak nevymotají, protože propásly moment pro ukončení politiky levných peněz v minulých letech.
Ale navzdory pesimistickým scénářům nemají investoři žádnou alternativu. Dokonce i v případě hyperinflace by akcie byly lepší volbou než peníze, protože by představovaly podíl na strojích, nemovitostech nebo patentech jednotlivých firem.
Dá se říct, že podivná politika centrálních bank vede k naprostému převrácení zažitých pořádků. V době reálného poklesu ekonomiky tak vidíme nepřirozenou věc, kterou jsou historicky vysoké akciové kurzy.
Foto: Freepik
