Včera byl představen velký konsolidační balíček, který má za cíl dostat státní finance alespoň trochu do formy, byť už teď je jasné, že to bude nedostatečné. Při samotném představování nebyly úplně jasné detaily, ty byly k řadě opatření k dispozici až posléze. Navíc bylo třeba vše náležitě propočítat a zjistit, jaká vlastně zátěž na obyčejné Čechy padne.
Výpočet nepotěšil
Ačkoliv vše bylo prezentováno jako nutná věc, která by měla dopadnout na každého trochu a zároveň měla být doplněna o významné úspory státu, ve skutečnosti je tomu úplně jinak. Jak upozornila bývalá ministryně financí na svém Twitteru, průměrnou českou čtyřčlennou rodinu vyjdou tato opatření na 100 000 korun navíc.
To už je pořádná částka, která nabourá takřka jakýkoliv rozpočet. Pochopitelně jde o průměr, někdo zaplatí více, jiný méně, ale zásah to bude rozhodně citelný. Navíc se provalilo, že stát chce získat celých 70 miliard na navýšených daních, tedy od občanů. Na svém provozu přitom zase tolik šetřit nechce. Tam se odhaduje úspora pouhých 20 miliard. Podle expertů bylo ve hře mnohem více, ovšem který kapr by si vypouštěl rybník, že? Mnohem zajímavější je vybrat více peněz od lidí. Málokoho ale zajímá, že ti už mají tak hluboko do kapsy.
Co to udělali?
Běžné domácnosti si připlatí například za daň z nemovitosti, a to pravděpodobně sto procent, a dále potom už nebudou moci čerpat nejrůznější slevy na dani, například tu nejoblíbenější na manželku, což činí 25 tisíc korun ročně samo. Podstatně více budou zdaněni lidé, kteří vydělávají více než trojnásobek průměrné mzdy. To dopadne na poměrně velký počet domácností.
Naopak se nezdá, že by se stát chystal šetřit například na státních zaměstnancích. To je přitom velmi komplexní problém. Aparát státu za poslední roky velmi citelně nabobtnal, přičemž je otázkou, zda účelně. Ve státním sektoru také rychle rostou platy, což vytváří nepříjemnou konkurenci sektoru soukromému. Tomu pak stát odsává zaměstnance, což je jedním z důvodů rekordně nízké nezaměstnanosti v zemi. Když ale firmy nemají dost pracovníků, musí je přeplácet a v konečném důsledku zvyšovat ceny a podporovat inflaci.
Foto: Shutterstock
Nenechte si ujít
Když jsem před lety poprvé pronajímal byt, měl jsem v hlavě jednoduchou rovnici. Byt + nájemník = pasivní příjem. Slovo pasivní mi tehdy přišlo naprosto samozřejmé.
Trvalo asi čtrnáct měsíců, než jsem pochopil, že na tom slově je něco hodně optimistického.
Nechci strašit. Většina nájemníků je v pohodě, platí včas a byt vám nezdemolují. Ale pronájem není spořicí účet. Je to malý podnik, který má provozní starosti, a ty přicházejí ve chvílích, kdy se vám to nejmíň hodí. Odchod nájemníka v listopadu, kdy trh spí. Prasklá baterie v koupelně v sobotu ráno. Dva měsíce, kdy někdo „zrovna teď nemůže, ale příští týden určitě”. A mezitím hypotéka, která si na nic nehraje a strhne se každý měsíc naprosto spolehlivě.
Právě ta asymetrie mě štvala nejvíc. Výdaje jsou fixní a jisté. Příjem je pohyblivý a nejistý.
Co s tím vlastně jde dělat
Možnosti jsou v zásadě tři.
První: řešit si to sám. Nejvyšší výnos, nejvíc práce. Funguje, pokud bydlíte poblíž, máte čas a nevadí vám telefonovat s instalatérem.
Druhá: dát byt do správy. Někdo za vás shání nájemníky, řeší opravy a komunikaci, vy platíte odměnu. Starosti zmizí, riziko ne. Když je byt prázdný, nájem nechodí. Když nájemník neplatí, ztráta je pořád vaše.
A třetí, na kterou jsem narazil až později a dlouho mi nedávala smysl: nechat si byt pronajmout celý, natvrdo, firmě.
Přesně tohle dělá garantovaný nájem od RentControl.cz. Nejsou prostředník mezi vámi a nájemníkem — sami se stanou vaším nájemcem. Podepíšete s nimi nájemní smlouvu s možností podnájmu na pevnou měsíční částku a oni si byt dál pronajímají koncovým lidem. Jestli ho zrovna obsadili, nebo ne, už není vaše starost. Vaše platba chodí tak jako tak.
Je třeba si uvědomit, že byt, ať už cíleně investiční nebo třeba z dědictví, tvoří významnou část vašeho majetku. Přistupujte k němu proto s náležitou péčí.
Kde je háček (protože nějaký být musí)
Je a nemá smysl kolem toho chodit po špičkách: garantovaný nájem je nižší než ten tržní.
Poprvé, co jsem to slyšel, mi to znělo jako špatný obchod. Proč bych bral míň?
Odpověď mi došla až ve chvíli, kdy jsem si sedl a spočítal, kolik mě reálně stály ty „drobné výpadky”. Dva měsíce prázdného bytu mezi nájemníky ročně nejsou žádná exotika a sežerou vám kolem šestnácti procent ročního příjmu. Jeden neplatič, kterého musíte řešit, dokáže dopadnout hůř. A k tomu připočtěte inzeráty, prohlídky, předávací protokoly a večery strávené odpovídáním na dotazy lidí, kteří pak stejně nepřijdou.
Když se to sečte, rozdíl mezi „vyšším nájmem s výkyvy” a „nižším nájmem bez výkyvů” najednou není tak dramatický, jak vypadá na papíře. Platíte si pojistku. A jako u každé pojistky platí, že vám připadá zbytečně drahá přesně do dne, kdy ji potřebujete.
RentControl to na svém webu mimochodem říká otevřeně — že nižší částka je cenou za to, že riziko neobsazenosti i neplatičů přebírají oni. Ocenil jsem, že to nezabalili do marketingové vaty. Konkrétní číslo navrhují až po prohlídce bytu, podle lokality, stavu a reálně dosažitelného nájmu, a schvalujete ho vy dřív, než se cokoli podepíše.
Spravovat byt, to znamená i schopnost akceptovat problémy. Skutečný pasivní příjem přichází až tehdy, když správu bytu předáte profesionálům.
Jak to běží v praxi
Postup je poměrně nudný, což je u nemovitostí dobrá zpráva. Přijedou se na byt podívat, navrhnou částku. Pokud kývnete, podepíše se nájemní smlouva. Od té chvíle vám každý měsíc chodí dohodnutý nájem. Hledání nájemníků, prověřování, smlouvy, komunikace, běžná údržba — to všechno je na nich. Po skončení spolupráce vám byt předají ve smluveném stavu.
Zásadní opravy a technické zhodnocení zůstávají na majiteli, což mi přijde férové. Kdyby slibovali, že vám zaplatí i novou střechu, byl bych podezíravý.
Přehled o bytu přitom neztrácíte — mají na to vlastní aplikaci, takže nejde o model „dali jsme vám klíče a půl roku o vás neslyšeli”.
Pro koho to dává smysl
Upřímně: ne pro každého.
Pokud vás pronajímání baví, umíte si vybrat lidi a výkyvy v cashflow vás neruší, budete na klasické správě nebo vlastní režii vydělávat víc. Tečka. Nikdo by vám neměl tvrdit opak.
Ale je skupina lidí, pro které je tohle přesně ono:
Ti, co splácejí hypotéku. Fixní výdaj proti fixnímu příjmu. Spíte líp.
Ti, co bydlí daleko nebo v zahraničí. Řešit prasklou trubku přes dvě časová pásma je zážitek, který si nemusíte dopřávat.
Ti, co byt zdědili nebo koupili jako investici a nechtějí si k tomu pořizovat druhou práci.
A ti, kdo mají jednoduše rádi klid. Což je legitimní ekonomické rozhodnutí, i když se to tak často neformuluje.
Co bych řekl sám sobě před lety
Že „pasivní příjem” je marketingové sousloví, ne popis reality — pokud si tu pasivitu aktivně nezařídíte.
Garantovaný nájem není zázrak. Je to výměna: část výnosu za veškeré riziko a starosti. Buď vám ten obchod sedne, nebo ne. Ale minimálně stojí za to si ho spočítat, než ho odmítnete, protože „přece nebudu brát míň”.
Konzultace a nacenění jsou u RentControl zdarma a nezávazné, takže jediné, co riskujete, je jeden e-mail a vědomí, kolik váš byt reálně umí vydělat s jistotou — a kolik bez ní.
RentControl pak nabízí i klasickou službu správy bytu, kdy sice negarantuje nájem, ale i tak se stará o všechno spojené s pronajmutím a správou dané jednotky. Taková služba je pak levnější a vám zůstane více peněz, i když možná také o něco více starostí. [...]
Jde o další důkaz, v jak moc pokřiveném světě aktuálně žijeme a fungujeme. Tepelná čerpadla si užila svých pomyslných pár minut slávy v době energetické krize, kdy se na ně také dávaly štědré dotace, což ostatně nadále trvá.
Není to v pořádku
Mnoho domácností po tomto řešení sáhlo, protože se zdálo, že půjde o nejlevnější formu vytápění rodinného domu. Nebylo to vůbec levné. I se státní dotací totiž běžná instalace takového zařízení dosáhla 500 tisíc korun.
Kdyby ovšem fungovalo tak, jak bylo uvedeno na papíře, tedy šetřilo nemalé prostředky například vůči plynovému kotli, pravděpodobně by se nikdo tolik nezlobil, protože návratnost by byla stále velmi slušná.
Jenže to se u spousty lidí jednoduše nestalo. “Dnes bych vás s tepelným čerpadlem vyhodil. Takového trápení, co nám to přineslo. Stále jsou s tím nějaké problémy a poruchy. A úspora? Ano, nějaká tam je, ale tak kolem 15 %, což je skoro zanedbatelné a při původní investici se to prostě nevyplatí,” říká Roman Jasný z Berouna.
Jak rychle tepelná čerpadla vystřelila, tak svižně zájem o ně také opadl. Jedna firma za druhou, jež se na jejich instalaci specializovala, dnes krachuje, ať už je to třeba S-Power nebo Woltair.
Proč to pořád nutí?
Paradoxně jim však stačilo nějakou dobu vyčkat, protože se připravuje něco podobného, jako byla energetická krize, až na to, že tentokrát to bude vyvoláno uměle a schválně. Řeč je o emisních povolenkách pro domácnosti v rámci systému EU ETS 2. Ten totiž způsobí, že lidem dramaticky zdraží cena vytápění plynem a dalšími fosilními panely.
Čtěte také: Loni si koupili tepelné čerpadlo za 500 tisíc, aby ušetřili. Teď Češi litují, stát jim schválně zdražil elektřinu o desítky tisíc
Ačkoliv politici tvrdí, že tomu zabrání, reálně to není možné. Odborníci naopak tvrdí, že to opět způsobí obrovskou poptávku po fotovoltaických elektrárnách a tepelných čerpadlech. Jenže co je to jiného než prosté vnucení takové technologie i těm, kdo o ni vlastně vůbec nestojí?
Foto: Shutterstock [...]
Přichází podle všeho velká změna v rámci sociálního systému, která byla dlouhodobě potřebná jako sůl. Vytvořila se tu totiž poměrně velká kasta lidí, kteří se rozhodli nepracovat, protože jim chodí slušné peníze v rámci sociálních dávek.
Musí se to změnit
Takto ale systém vůbec nebyl zamýšlen a v takových podmínkách nedokáže fungovat. Na příspěvky a dávky by měl mít nárok jen ten, kdo se dostane do problémů. Například ztratí práci, a potom je logické, že by měl pobírat podporu v nezaměstnanosti. A to po dobu, kdy si bude hledat nové zaměstnání. Ne však způsobem, že na dávkách zůstane další roky.
Bohužel je tento nešvar velmi rozšířený, a to zejména v některých oblastech České republiky. Vede to hned ke dvěma zásadním problémům. Na jedné straně je vyčerpaný sociální systém, v němž se nedostává peněz pro skutečně potřebné a na straně druhé jsou potom nespokojení zaměstnavatelé, kteří nejsou schopni získat dostatečné množství pracovní síly, jelikož jim v tomto konkuruje nejen stát jako zaměstnavatel, ale rovnou i jako rozdavač nejrůznějších dávek.
Ministerstvo práce a sociálních věcí proto představilo reformu, která platí od října a je založena na tom, že lidé budou muset pracovat. “Sociální systém tu není od toho, aby živil zdravé lidi, co nechtějí pracovat. Proto jsem prosadil ReVizi dávek, která už od října platí a podmiňuje u zdravých lidí dávky prací,” uvedl ministr sociálních věcí Marian Jurečka.
Vše by mělo být efektivnější
Již dříve se mluvilo o tom, že to v podstatě vrací do hry povinnou práci. Najdou se totiž tací, kteří si nebudou schopni sami sehnat zaměstnání. Ti by potom měli vykonávat třeba obecně prospěšné práce, kterými si sice nevydělají tolik, ale minimálně prokáží, že něco dělají, a tak jim stát nějakou tu korunu dá.
Čtěte také: Kaufland a Lidl se tvrdě zakously do Čechů. Obírají je o peníze nehorázným způsobem
Dalším faktorem je skutečnost, že by se pomoc skutečně potřebným měla zrychlit a zefektivnit. Reforma by zkrátka v ideálním případě měla vést k tomu, že nebude házet takové klacky pod nohy lidem, kteří finanční pomoc skutečně potřebují, a zároveň ji znemožní čerpat těm, kdo ji zneužívají.
Foto: Shutterstock, zdroje: MPSV, Úřad práce [...]
Daně jó daně a my víme jak na ně.
Podstatně více budou zdaněni lidé, kteří vydělávají více než trojnásobek průměrné mzdy. Tu někomu asi j…..e ne. Mám pocit že rodina z příjmem od jedno člověka 120 000kč to zvládne ne?? Tak chudáčci oželijou jednu dovču v roce.
No tak v tom případě budu muset vymyslet jak stát obrat o víc peněz 😀
Paní Schillerová je evidentně šílená, když vypouští takové bláboly. Běžného normálního pracujícího člověka se konsolidační balíček prakticky nedotkne. Ruší se daňová uznatelnost luxusních aut pro tzv. podnikatelské účely. To je věc, která se měla udělat už dávno. Ruší se školkovné, což je taky v pořádku. Pokud má někdo haranty, tak ať si je financuje ze svého. Sleva na nepracujícího manžela/manželku se bude dát uplatnit pouze do 3 let věku dítěte, což je také naprosto v pořádku. Nevím, proč by se měl někdo válet 5 let doma kvůli harantovi a jeho partner by na něj měl mít celou dobu slevu na dani? Co to je za blbost? Ať jdou pěkně ty “profesionální matky” makat a haranta ať dají do jeslí/školky. Zrušení slevy na dani na studenta je také správné. Pokud chce někdo studovat a má to v ČR narozdíl od jiných západních zemí zdarma, tak proč by k tomu měl mít ještě nějaké daňové úlevy? Naopak bych ještě zavedl školné. A zrušení daňového osvobození nepeněžních benefitů zaměstnanců? A proč ne? Někteří zaměstnanci žádné benefity ani stravenky nemají a jiní ano? Tak ať jim to firma platí vč. daně, když jim to poskytuje. Většinou se to týká velkých firem, vydělávajících dost na to, aby z toho odvedli daň. A daň z nemovitostí? Ta je tak směšně nízká, že zvýšení na dvojnásobek znamená měsíčně asi o 70,- Kč více… To snad ani nemá smysl komentovat. A ostatní změny v dalších daních se normálního člověka prakticky netýkají. Já jsem svobodný, bezdětný a žádné daňové úlevy nemám, tak proč by je měli mít manželé s dětmi? Nežijeme v socialismu ani v komunismu. Ať se každý stará o sebe a svoje potomky za své vydělané peníze a nesomruje po státu nějaké dávky, slevy a bůhví co ještě. A jen pro info, nejsem volič žádné z vládních stran, nesnáším Fialu, Pekarovou, Stanjuru, Jurečku a spol., ale na věc se dívám objektivně tak jak to je.
Ty jsi dobrej hňup🙉
Ale to je vaše věc že jste svobodný a nemáte děti za to přece nikdo kromě vás nikdo nemůže, ale jestli chcete mít dobrý důchod tak tady musí být někdo kdo na váš budoucí důchod bude dělat
Nějakej padlej na hlavu!!!!
To jde vidět, že nemáte děti,jinak by jste takové keci neměl. A neurážejte matky s dětmi. Zrovna vy se projevujete jako harant.