Koronavirová epidemie představovala nejen pro Českou republiku bezprecedentní výzvu, a to v mnoha rovinách. Šlo o obrovskou zátěž pro zdravotnictví, ekonomiku, ale také legislativu, potažmo vládu.
Jen málokdo přitom mohl vládě vyčítat, že v době první vlny epidemie uzavřela velkou část ekonomiky a výrazně omezila svobody občanů. Bylo nutné to udělat narychlo, staly se při tom různé chyby, ale to nejdůležitější bylo zajištěno.
Problém však nastal v dalších měsících, kdy se ukázalo, že s koronavirem budeme muset žít podstatně delší dobu, než se zprvu zdálo. Zřejmě už napořád. Vláda už v té chvíli měla mít rozpracovány podrobné plány pro nejrůznější situace, které mohou nastat. A měla je mít připraveny s podrobnými odůvodněními, proč k nim přistupuje.
To se však bohužel nestalo a je nutné to brát jako selhání vlády. Obzvlášť, když ministři následně začali chaoticky vyhlašovat nejrůznější opatření významně omezující možnosti podnikání či svobody pohybu obyvatel. Lidé se obvykle dozvěděli jen to, že něco zkrátka už nesmí, ale už se nedozvěděli, proč zrovna tohle.
Typickým příkladem bylo uzavření menších obchodů a ponechání těch velkých. Několik měsíců tak docházelo k paradoxní situaci, kdy si lidé nemohli koupit boty ve specializovaném obchodě, ale například v hypermarketu klidně ano. Paradox tohoto rozhodnutí měl přitom závažné praktické důsledky: likvidaci malých obchodníků.
Další příklad je z poslední doby. Ministerstvo zdravotnictví odmítá uznávat protilátky jako důkaz bezinfekčnosti. Na tom by ještě nebylo nic špatného. Jenže zároveň jako důkaz bezinfekčnosti uznává očkování. V jeho případě už je přitom prokázáno, že očkovaní lidé mohou virus dále roznášet.
Tato a další rozhodnutí vládě hodily na hlavu soudy. Nejvyšší správní soud se přitom pozastavil nad praxí ministerstva zdravotnictví, které i po několikerém soudním napomenutí neustále přicházelo a přichází s vadnými opatřeními, případně jejich zdůvodněním.
Teď se navíc ukázalo, že šlo podle všeho o vědomou praxi a vládní činitelé si od ministerských legislativců nechávali psát opatření přímo na míru a ignorovali přitom jejich připomínky. Čtěte více: Ministr Vojtěch si objednával nelegální opatření, ukázala uniklá nahrávka z ministerstva zdravotnictví. Úřad věděl, že takto postupovat nemůže, přesto tak činil
Jde o závažné zjištění. Vláda totiž vědomě pošlapávala práva občanů a nebrala je vážně. Podle sebe tak zřejmě činila “v zájmu vyššího dobra”. To je však nebezpečné uvažování, které může špatně skončit. Pokud se prokáží pochybení vlády, měl by za ně někdo nést zodpovědnost.
Foto: Úřad vlády ČR
