Éra Miloše Zemana se zcela očividně chýlí ke svému konci. Tento dlouholetý politik, který spoluutvářel osud samostatné České republiky a který tak dbal na svůj veřejný obraz, kdy chtěl být vnímán jako velký státník, však podle všeho skončí velmi neslavně.
Na nemocničním lůžku, neschopen před veřejností přiznat byť jen svou diagnózu, obklopen skutečně odpudivým ansámblem a odvolán či alespoň zbavován pravomocí. To skutečně není obraz, který si Miloš Zeman pro konec své kariéry vysnil.
Miloš Zeman už v posledních letech nebyl komplexním politikem, který by dokázal vnímat realitu a tím i potřeby České republiky v celé jejich šíři. Uvízl ve své škatulce, která byla stále užší a užší a která zemi naháněla do náručí Ruska a Číny, zatímco vše, co stálo proti těmto autoritářsky řízeným zemím, bylo špatně.
Národ se naštěstí vzepřel, a přestože politická konstelace v minulém volebním období hrála Zemanovi vyloženě do karet, nakonec jeho politika ztroskotala na všech frontách. Jeho poslední nadějí byl alespoň dílčí úspěch Andreje Babiše ve volbách. Sliboval si od něj kooperaci založenou na službách a protislužbách. Už už viděl například odvolaného ředitele BIS Michala Koudelku a přál si triumfální návrat Rusů do tendru o Dukovany.
Nakonec nic z toho nenastane. Babiš ve volbách neuspěl a Zeman navíc pozbyl i zbytek svých sil na to, aby se s touto situací ještě pokoušel něco dělat. Nějakou dobu se o to pokoušelo jeho okolí, ale bylo rychle odhaleno.
Teď vše směřuje k tomu, že bude prezident zbaven svých pravomocí. Je přitom nepravděpodobné, že by mu kdy byly vráceny.
Nemuselo to přitom dojít tak daleko. Stačilo by, kdyby se Zeman a v poslední době především jeho okolí chovali korektně. V takovém případě by jistě nad hospitalizací a neutěšeným stavem prezidenta politici přimhouřili oko. Když se ale každý bojí, co on sám či jeho kancléř Mynář udělají a zda se náhodou nepokusí nabourat ústavní pořádek, je namístě jednat.
Foto: Shutterstock
