Desítky let nepracující lidé pobírající dávky ze státního rozpočtu v minulých dnech vzbudily velké vášně. Na skutečnost upozornila Ivana Šťastná vedoucí odboru sociálních věcí Magistrátu města Ústí nad Labem, která eviduje řadu osob, které nepracují prakticky celý svůj život. Čtěte více: “Je to hrůzostrašné.” Úřednice z Ústí vynesla informace o lidech na dávkách. Někteří nepracují už 30 let
Proti její interpretaci se ohradil referent sociální práce na Praze 10 Pavel Veleman, podle kterého jde o laciné šíření nenávisti. Čtěte více: Úředníci se hádají kvůli lidem, kteří už 30 let nepracují a pobírají dávky. “Nemluvte o nich, je to trestný čin.” Jeho pohled však většina čtenářů v diskuzi nesdílí a naopak kritizuje. Pavel Veleman proto do redakce deníku Mix24.cz zaslal příspěvek, ve kterém se snaží svůj pohled osvětlit a uvést do patřičného kontextu.
Ten, kdo se v sociální problematice aspoň trochu vyzná, moc dobře ví, že být “třicet let na dávkách” je hlavně obrovské selhání jak Úřadu práce v Ústí nad Labem, ale i sociálního odboru (paní Ing. Šťastná tak paradoxně ukazuje špatnou práci ÚP Ústí nad Labem a i “svého” sociálního odboru, kde je ve vedoucí funkci 26 let, nikdy bych si však neodvážil ji vyzvat k rezignaci nebo jejímu odvolání, to nebyl a není smysl mého otevřeného dopisu). V této zemi fungují naprosto jasné mechanismy tzv. sankčního vyřazení z úřadu práce, který je velmi využíván a stačí pouze například nepřijít na schůzku se zaměstnavatelem včas, který to ohlásí místně příslušnému úřadu práce a ve správním řízení je klient tzv. vyřazen až na půl roku z ÚP, bez jakékoli podpory hmotné nouze, jste tedy naprosto bez peněz (mám takových klientů desítky). Tento fakt ví každý student sociálně/právní školy již v prvém ročníku.
Já teď zažívám svoji pětiminutovku nenávisti od lidí, na které se nezlobím (pochopitelně, že sprosté nadávky nebo dokonce vyhrožování fyzickým násilím nikoho neomlouvá). Tito občané opravdu to mají strašně těžké a v situaci, kdy politici, sociální pracovníci, novináři a další osoby ve veřejném prostoru jim stále dokola papouškují zjednodušené vidění komplexních sociálních problémů v ČR.
Podívejte se například do statistik MPSV: V roce 2011 bylo vyplaceno v celé ČR na dávky hmotné nouze (příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení, mimořádná okamžitá pomoc a jsou to dávky těch tzv. parazitů, jak se dnes veřejně tito klienti pojmenovávají) 10,51 miliardy Kč a příjemců bylo 244 300. V roce 2020 to však již jsou v celé ČR 4,4 miliardy Kč a příjemců je 106 200. Když připočteme inflaci, je to skoro třetinové snížení nákladů za devět let. Jen tyto dvě čísla ukazují o velké přísnosti úřadů práce v ČR. A naproti tomu v šedé ekonomice se podle různých studií protočí ročně 300 až 500 miliard. Zkuste si tyto čísla porovnat a čtenářům je osvětlit, myslíte si, že těch 500 miliard mizí v kapsách lidí na okraji společnosti? Ne, ty mizí právě v těch kapsách obchodníků s chudobou napojené na místní politiky, kteří potom křičí nejvíce o pakáži, kvůli které stát nemá peníze. Takže, nejdříve tito naprosto sofistikované mafie v této zemi (politici na všech úrovních, podnikatelé, úředníci, exekutoři, soudci, konkurzní správci, realitní makléři, sociální pracovníci…) na nich vydělají, dostanou je na tzv. na samé dno společnosti a potom ještě na nich získávají politické hlasy. Jenže, tato profesionální práce novináře, který upozorňuje čtenáře na to opravdu podstatné a rozkrývá opravdové viníky, není zájmem většiny médií v ČR.
Pavel Veleman
Foto: Shutterstock
